top of page
home

motto: Neexistuje hloupý či nevycvičitelný pes, existují pouze nevhodné metody výcviku.

Stáhněte si zdarma e-book NOSEWORK:od imprintingu ke značení

Vyzkoušejte tento nový psí sport. Ve 20-stránkovém e-booku se dozvíte, jak na to.

Jméno

Email

O MNĚ

our_services

 

Ahoj, jsem Kristýna.

 

Zabývám se tréninkem (nejen) psů. Především mě baví práce s klikrem (shaping). Ráda zkouším, co všechno se je ještě pes schopný naučit a pochopit. Mojí druhou vášní jsou pachové práce - konkrétně vyhledávání specifických pachů (nosework).

Témata, o která se hodně zajímám z hlediska tréninku jsou především motivace a osobní rozvoj psů (schopnost zvládat stresové situace atp). Poslední dobou se hodně věnuji i tomu, co tvoří fungující ´smečku´ a jiné fungující pso-zvířecí vztahy.

 

Pes mě doprovází už dvanáct a půl roku. Tedy přesně půlku mého života. A není to ledajaký pes - je to pan Tjabo. Pes, který mě naučil pracovat s clickerem. Pes, se kterým jsem pronikla do tajů praktické kynologie díky úspěšně složeným atestům MV. A taky pes, který se mnou procestoval tolik zemí, že je ani nespočítám na prstech obou rukou.

 

Před dvěma roky přišla Marcy. Vybírala jsem si jí z útulku. Tedy vybírala - po splnění nějakých základních kritérií (fena, středně velká, normální chlupy) - jsem brala psa, co byl v útulku nejdelší dobu. Tedy v případě Marcy to byly čtyři roky. Jednou z mých základních myšlenek při výcviku je, že nezáleží na výběru psa, ale na výběru vhodné metodiky (a její aplikace, samozřejmě). Marcy je toho živoucím důkazem.

 

Třičtvrtě roku po příchodu Marcy se nám do cesty přimotal Škvor. Malý, krátkosrstý a hlavně extrémně temperamentní pes.  Někdo ho vyhodil a potuloval se u nás na vesnici. Původního majitele se mi dohledat nepodařilo, a byť jsem třetího psa nechtěla...Škvor měl holt jisté kouzlo osobnosti. Kdo ho zná, tak ví.

 

Meluzína. Meluzína je import z Maďarska. Při návratu z dovolené v Rumunsku se k nám na opuštěném odpočívadle uprostřed ničeho připojila. Extrémně bázlivá, extrémně vyhubnutá, absolutně nesocializovaná a plná klíšťat. Dle odhadů veterinářů asi dvouletá fena. Nicméně taky extrémně komunikativní, protože u těch popelnic žila úplně sama.

 

Tak to vypadá, že mám doma skoro samé zachráněné chudáčky. Ale to je omyl. Jsou to čtyři silné osobnosti, které spolu tvoří jedinečný celek. A teď mám vážně STOP STAV. Pokud nepočítám zachráněnou kočku Kudrnku a tří slepice z velkochovu.

 

Krom psů mám hodně ráda cestování. Že to se čtyřmi psy nejde dohromady? Omyl. Všechno jde, když se chce. Cestování člověka změní. A změní i psy. Je sranda pozorovat, jak se po každé delší cestě stávají vyspělejšími, sebevědomějšími, klidnějšími a především psychicky odolnějšími. Už se nenechají rozhodit každou hovadinou, mnohem lépe zvládají stresové situace a ze všeho se zvládnou rychle oklepat. A taky je to vzájemně stmelí.

 

Nejistota, spontánnost, dobrodružství...na cestách si člověk může odpočinout od běžného života. U cestování mám dost specifický styl.  Ráda vyrážím buď na několikatýdenní treky do hor, nebo jedu pomáhat nějakému zajímavému projektu. Tak jsem se dostala třeba do Nového Mexika, kde jsem pomocí klikru krotila (ehm ochočovala) divoké mustangy, nebo do Rumunského psího útulku v Baia Mare. Tenhle styl cestování mi umožní lépe poznat místní obyvatele. Přeplněná turistická letoviska mě moc neberou.

 

Ale faktem je, že po několika měsících mimo není nic lepšího, než jistota a klid vlastního domova. Alespoň na chvilku...

 

Mám ráda změny. Dělají život zajímavější. A výzvy. Bez nich by to nebylo ono.

A mám ráda svou práci, protože vidím, že to co dělám, má smysl.

 

about

 

S vyhledáváním specifického pachu jsem se poprvé setkala při výcviku záchranářského psa Tjaba - při plošném vyhledávání bylo potřeba, aby pes zvládl najít a označit i pach cadaveru. Tento výcvik mě velmi zaujal, tudíž jsme brzy krom plošných prací začali cíleně trénovat i  vyhledávání utonulých. Svého pobytu v USA jsem využila i k rozšiřování svých znalostí z tohoto oboru, a to především formou společných tréninků a výměnou zkušeností s Albuquerque SAR group, New Mexico.

Využívání psů v praxi mě vždycky fascinovalo mnohem víc, než skládání zkoušek nebo ježdění na závody. Záchranařinu jsem koncem roku 2015 definitvně opustila. Z hlediska specifických pachových prací se v poslední době nejvíce zajímám o tzv. conservation dogs - psi, kteří slouží k ochraně přírody. Nejčastěji se využívají při sčítání různých ohrožených druhů zvířat. Ráda bych postupně povědomí i využívání těchto psů přivedla do ČR.

Nosework, což je sport imitující nasazení pachových specialistů v praxi, jsme společně s Klárou Hlubockou oficielně přivedli do ČR na přelomu let 2013/2014. Za svou poměrně krátkou existenci si tento sport získal obrovské množství přívrženců. A to je dobře. Není nic hezčího než sledovat dobře sladěný tým při práci, u které má pes možnost využívat svého největšího talentu - svůj nos.

Trénovat nosework mě hrozně baví. Rukama mi prošli desítky týmů a s každým dalším týmem se víc a víc prohlubují moje znalosti, ať už se týkají reálných schopností psů, nejefektivnějších metod vlastního tréninku nebo šíření pachu a s tím spojené nejlepší taktiky prohledávání.


 

NOSEWORK

 

vyhledávání specifického pachu

NOSEWORK

 

PRÁCE

S KLIKREM

PRÁCE

S KLIKREM

I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. It's easy.

NOSEWORK

 

NOSEWORK

 

contact

PRÁCE S KLIKREM

Ke klikru jsem se poprvé dostala asi před jedenácti lety. Tou dobou jsem ještě netušila, jaké má možnosti. Nicméně metodou pokus/omyl a studiem anglických článků, videí a knížek, později online kurzů se špičkovými trenéry, jsem ho začala používat. Fascinuje mě sledovat, co všechno se (nejen) psi jsou schopní naučit. Co všechno jsou schopní vymyslet a pochopit. Teď, po jedenácti letech, jsou jeho možnosti stále otevřené.

Mě práce s klikrem velmi baví. Ale co je ještě důležitější - víc než mě ta práce baví psy, se kterými pracuji.  

Líbí se mi, jak práce s klikrem změní psí přístup k životu. Pes už není jen pasivní divák, otevře to bránu vzájemné komunikaci.

Respekt, důvěra, radost. To jsou tři slova, která mě hodně provázejí, a to nejen při trénování.

Když píšu respekt, nemyslím respekt ve smyslu někoho se bát. Myslím vzájemný respekt. Vzájemně respektovat potřeby, pocity toho druhého.  Umět se na věc podívat i z jiného úhlu. Nic není pouze černo - bílé. Ráda zvířata učím nové věci, líbí se mi sledovat, jak se se zkušenostmi vyvíjí jejich osobnosti. Ale cílem nikdy není je změnit nebo z nich udělat stroje.

Důvěra úzce souvisí s respektem. Protože pokud druhého nerespektujete, těžko vám bude věřit. Při mé práci je důvěra jedním z hlavních cílů. Těžko se získává, lehko se ztrácívá…

A pak samozřejmě radost. Když sleduju psy (nebo kohokoliv jiného) jak mají radost, mám radost taky.

Byť předcházející odstavce byly primárně o zvířatech, stejné priority se snažím mít i při práci s lidmi.

další videa naleznete na: www.youtube.com/kristynatjabo

Kontakt

KONTAKTY

               a

             ODKAZY

Success! Message received.

bottom of page